Přeji Ti, milá Terezko....

Milá Terezko, 

delší komentář se mi pod Tvůj příspěvek na sociální síti nevešel Pokračuji tedy zde u mne. Na obrázku tweetu krásná starší žena s vlnitými dlouhými úplně šedivými vlasy. Je jí 40? 50? 60? Nevím. Fotografie mne nezaujala. Zato Tvůj text ano. Adorace přírodního vzhledu ženy z fotografie. Také něco o tom, že takto se pozná přirozená krása.  A povzdech nad tím, jak velká je škoda, že ženy neumí stárnout. Musela jsem oponovat. Toto všechno lze vyčíst z šedivých vlasů a vrásek na tvářích? Mnoho mých vrstevnic a kamarádek má teď šedé vlasy, protože je to trend. Jako důvod uvádějí to, že je nebaví se pořád barvit. Ani jedna z těch, co znám, nechtěla  svými šedinami manifestovat to, jak je to krásné stárnout nebo to, že  stárnout umí. Dole, pod reakcemi žen - uživatelek sociální sítě, bylo, Terezko, Tvé, trošku potměšilé a rýpavé shrnutí, jak Tě ve věku něco po dvacítce tyto diskuse baví a jak slyšíš hlasité kejhání potrefených hus. 

Jsem taky ta husa, Terezko. A kejhám. Nechce se mi stárnout a nerada vidím další vrásku na své tváři, byť je třeba od smíchu. Jako dvacetileté jehňátko jsem si představovala, jak, když mi bude dvakrát třikrát tolik, budu v mentální nirváně natolik pevně stát ve svých padesátiletých pohodlných botách, že se budu všemu stresu z úvah kolem stárnutí a věku smát. Protože to NEBUDE MOJE TÉMA. Místo toho tady v 49 letech proklopýtávám poslední dobrý rok s blogem v ruce. Místo pohodlných ortopedických bot přiměřených věku škobrtám tvrdošíjně v žabkách a v jehlách. A nerozumím tomu, kam ten čas utekl. Uvnitř jsem jistější a vědoma si sama sebe a svých kvalit. Nesčetně násobně více než dřív. Vnitřní přirozenost pro mne znamená už léta úlevnou svobodu rozhodovat se více dle svého přesvědčení a méně podle očekávání druhých. Přirozenost je práce s velkým množstvím znalostí, co mám, pokora a respekt k lidem a světu. Respekt, na kterém stavím. Ano, je to životní zkušenost, na základě které to jde všechno jednodušeji. Je to ale ta stejná zkušenost, která mi bere vzrušení z objevování. Zahořet pro něco je těžší a těžší. 

A co z venčí? Co moje vrásky a šediny? Nemám je ani trochu ráda. Nerozumím tomu, kde se vzaly. Nezdobí mne, nejsou ani hot ani cool. Podle mého neříkají nic o mé kvalitě nebo o kvalitě jiných. To, že se žena s šedinami ráda fotí, nevypovídá nic o tom, jak je smířená sama se sebou a se světem. O jejím umění stárnout. Každá z nás je unikátní. Máme jiné nastavení, jiné vzory, jiné ikony, jinou představu o tom, jak bychom si přály naše mentální a tělesné životní etapy zvládat.  

Já sama jsem v něčem přirozená, v něčem nepřirozená a nejraději pak nadpřirozená. Jsem potrefená husa, která si urputně hájí svůj přístup k životu, která se mýlí, stále se učí, umí se smát sama sobě, touží po překvapení  a pro některé lidi by moc chtěla vypadat jako dřív. 

Přeji Ti, milá Terezko, ať stárneš přesně tak, jak si přeješ. Uvidíš sama. Za chvíli.