Mrknutí oka

Sedím nehnutě na barové židli v obývacím pokoji apartmánu a bez mrknutí zírám z dokořán otevřeného okna na střechu naproti. 

Ulice jsou zde úzké a máte pocit, že žijete ve společenstvích po jednotlivých patrech. Vidíte do bytů naproti. Ve spodním patře protějšího domu si dvě sousedky povídají hlasitě z okna do okna. Mírný vítr přináší i běžný ruch ulice a slabou vůni moře a ryb. Je horko, brzy bude poledne. Slunce bez výjimek  spaluje veškeré myšlenky. Oči mi sjedou na moje nárty a červená kůže z písku pláže zabolí.   

Sleduju nízké střešní atiky dvou domů odnaproti. Jsou v barvě šedé a sytě červené pálené hlíny, obě nepravidelně vyšisované slunečními paprsky. S oblohou bez jediného mráčku v marocké modři  ze zdá barevná kompozice mého výhledu dokonalá. Basement Jaxx kvílí dokolečka: "You used to be my Romeo, whoa , oh ....".  Absence jakéhokoliv pohybu mne úplně svádí k tomu zadržet dech. Ve skleněném  džbánu s vodou najednou vyplavou a zacinkají tající velké kostky ledu a přeruší okamžik strnulosti směřující k věčnosti. Už ten samotná zvuk mne osvěží.  

Vtom na protější střeše zaznamenám pohyb a zdvihnu oči.  Stojí tam zády ke mně mladá žena a pomalu zdvíhá ruce. Za atikami oproti bílému zděnému střešnímu východu jsou nataženy prádelní šňůry tak chaoticky, že dohání perfekcionistu k šílenství. Teď teprve zatajím dech. Už. Začíná to. 

Mladá žena na střechu protějšího domu chodí věšet prádlo. Ručníky, svršky, kalhoty, noční košile. Samostatné kusy oblečení i lůžkovin v neuvěřitelně různorodých kombinacích. Přináší rozmanitost a chaos. Ale je tu něco naprosto fascinujícího. Mokré prádlo s neuvěřitelnou důsledností vždy žena třídí podle barev. Jedna barva, jedna šňůra. Vytváří tak oproti nebesky modré obloze ty nejkrásnější barevné kompozice, které jsem kdy viděla. Kompozice, které slunce mění minutu po minutě ze sytých mokrých na jemné něžné vybledlé. Tak která dnes. Která. Čekám bez pohnutí. Znovu zacinká led. Dívka zdvihne ladným pohybem ruce a kolíčky přichytí sytě fialové tričko. Tak fialová. Dnes to bude fialová. Jeden koutek rtů se mi spokojeně sune výš. Těším se na další. "Let it all go....", line se z reproduktoru.

Život je krásný. 

Okamžik trvající jen chvíli. 

Jedno mrknutí mého oka. 

"Maybe that's what life is.... a wink of the eye and winking stars." JK