Opomíjený faktor laskavosti

Objevila jsem twitterový účet, který mne vážně baví. Pod temným a hlubokým názvem Moral Philosophy (@ML_Philosophy) generuje každý den vedle dalších tweetů jednu nebo dvě otázky či věty, které nutí uživatele sítě k zamyšlení. Pár příkladů.

high standards protect you from low quality experiences.

consistency is attractive.

disappear. come back better.

why don´t so many people follow their passion?

Píšu často veřejné odpovědi, je to velmi osvobozující a má to pro mne až terapeutické účinky podobně jako má reflexní deník (který nepíšu:), ale pevně věřím, že je má). Zaujalo mne to víc, než články nebo knihy, které jsem v poslední době četla. Jedna věta. Téma, které dá prostor čtenáři. Vyburcovalo to mou zvědavost a cvičí mne to v tříbení myšlenek a vyřčení postojů. Nečtu si odpovědi ostatních. Nevyhledávám tento účet a přesto si mne při návštěvě sociální sítě přesně cílená věta najde.

Co zajímavého jsem o sobě zjistila? Že odpovídám bez váhání. Že cítím, že odpověď nemusí být konečná a definitivní, i když zásadní věci vlastně cítím pořád stejně.  Už od dospívání. Že jsou pro mne tahle zastavení užitečná. A že mi vlastní sebereflexe, kterou dělám tam a také tady v blogu vlastně stačí.   

Myslela jsem si, že stačí. V neděli jsme si psali s kamarádem z dětství. Prožili jsme spolu od čtrnácti střední školu, výšku a přátelíme se stále, i když naše telefonáty a setkání jsou méně a méně častá. Zdravíme vzájemně naše maminky a já si s jeho dokonce občas volám, nebo spíš ona volá mně. Máme se rádi. Dostali jsme se při vzpomínání do léta po prváku na gymplu, které jsme trávili na přehradě za městem. Já kreslila, on fotil. Rozebírali jsme umění a naše životní šance. Vzpomínali jsme předevčírem na ty sny a plány a jak život vše nakreslil jinak. Jak už tu nejsou lidi, co máme rádi. A jak málo času dáváme těm, co tady jsou. V poslední zprávě mi napsal jednu větu: "Nejvíc si pamatuji na to, jak jsi byla ke mně neuvěřitelně laskavá." Bylo to moc dojemné. 

I jeho věta mne donutila k přemýšlení. Takové slovo bych o sobě nikdy nepoužila. V odpovědi na tweet ani na přímo položenou otázku. Zajímavé. 

Ptát se sama sebe je užitečné. Poslouchat druhé ale taky. Dozvíte se o sobě věci, které netušíte. 

Vstupujeme si do životů.

A je dobré být k sobě laskaví. 

(I k sobě, Iv. Já vím.)