Leden jak má být

Hele, mami, sněží. Tak takhle si představuju typický správný leden. Je to leden jak má být. 

Řekla má devítiletá dcera v neděli. Typický leden, říkám si, kolik jsi jich zažila? Kolik si jich pamatuješ? Šest, sedm lednů v životě? Ale sníh máš ráda, říkám si. Tak asi proto je to správný leden. 

I zamyslela jsem se já, pro kterou těch lednů už je tolik, že jsem kvůli nim začala psát blog, co je pro mne ten "správný leden":

Správný leden je pro mne Nový rok, kde je vše tiché jako v písni od U2.

Správný leden je pro mne příležitost vyjít ven v teplém velikém flaušovém kabátě s klopami, které odjakživa miluju. A které vlastně pomalu poletující sníh čistí, jak říkával můj dědeček, dámský krejčí.

Správný leden je teplá sprcha po zimním pochodu, ve které Vás promrzlé ruce a a nohy až bolí i ve vlažné vodě.

Správný leden je pro mne stát na vršku kopce a pomalu klouzat po zledovatělé sjezdovce a držet pohyb na hranici ovladatelnosti.

Správný leden je čas, který se nekonečně vleče a je pomalý a ještě pomalejší. 

Správný leden je pro mne pocit, že mohu začít zkoušet dělat od začátku všechny neúspěšně otestované věci v minulých měsících.  

Správný leden je bílý.

Dnes je mé dceři deset let. Má jasnou představu o tom, jak by měly vypadat věci správně a jak je chce dělat. A dělá je jen tak, jak si přeje ona. Je taková, jaká já si přála vždycky být. Důsledná a bez kompromisů.  V lednu jsem nemohla zažít lepší věc, než tu před deseti lety. Díky ní jsem o moc lepší člověk.

Ach ano, ještě můj věk. Tak snad vyjádření malé dámy:" Maminko, jsi ta nejlepší maminka a navíc skvěle vypadáš. Vypadáš děsně mladě. Vypadáš na jedenáct. Co? Že je to moc? Tak na devatenáct. Nejvíc na dvacet devět. Můžu se schovat k tobě pod triko? Chce se mi spát a voníš!" 

Nejkrásnější leden ever.