Just a Friend
První standardní příspěvek do blogu v úvodní kalendářní padesátkové fázi posledního dobrého roku. V hávu lehkého smutku a lednové nostalgie se cítím vážně vymaněná z rozbíjení klišé o věku či z opatrných úvah o tom, že bude líp. Jsem stará a mohu si dovolit zabrousit do kontroverzních témat. Témat, u kterých vědomě ignoruji obecné pravdy a předkládaná fakta a názory autorit. Témat, ve kterých si stále jedu svůj názorový freestyle, založený na mlhavých pokrocích a velkých fuckupech. Jsou to zásadní otázky jako například „Kdy správně stříhat levanduli?“ a „Může existovat přátelství mezi mužem a ženou?“. U obou jsem se zúčastnila debat na sociální síti a u obou jsem vyšla jako looser, jehož životní zkušenosti byly poplivány. O levanduli někdy později. A jak s tím přátelstvím?
Myslím si, že ano. Za splnění několika podmínek a
předpokladů. Základním předpokladem pro vznik takového přátelství je to, že
existuje silné společné téma, zážitky či passion a zároveň se ti dva žádným
způsobem fyzicky nepřitahují. Pak upřímně hluboce se přátelit a být zamilován „pouze“
do mysli druhého a sdílet s ním své brilantní filozofické postřehy či
dělit se o novinky z tématu, no není nic lepšího. Když k tomu přičtu
vrozený odlišný pohled muže a ženy na svět kolem, je to velmi obohacující vztah. Druhým
koncem téhle nitě je přátelství, obdiv, náklonnost, vášeň, úžas a oboustranná fyzická
přitažlivost. To vše ale zakládá úplně jiný sport než je
friendship a na tyhle posty je tu ještě čas.
A pak dost častá varianta. Vztah, ve kterém
jeden ví, že je to přátelství a druhý má v sobě za tím svým „rozhodně je
to přátelství!“ ještě něco víc. Touhu, přání, paralelní snový svět, ve kterém herci podle jiného scénáře. K potěšení ze sdílení a přítomnosti toho
druhého se přidávají kamarádky tesknota a nenaplněná očekávání. A ten druhý
neví, nebo tuší a doufá, že to tak není. Zapeklité situace.
Znám. Snažím se dělat dohody. První takovou jsem uzavřela s mým spolužákem Tomášem. Když jsme spolu začali chodit na gympl, byla to úleva najít podobně smýšlejícího extravagantního střelce a přežívat s ním každodenní realitu. Někdy kolem Vánoc mi navrhl, že bychom spolu mohli chodit, protože…. a uvedl 1000 důvodů. Tenkrát mi to přišlo jako nonsens, upřímně mne nepřitahoval a taky jsem nechtěla ztratit to bezpečné soužití. Tak jsem se mu sobě vlastním drsným způsobem vysmála a uzavřela se ním dohodu o přátelství. Vypořádal si to v sobě a přistoupil na to. Po letních prázdninách vedle mne usedl do lavice v džínách 501 mladý muž celý pobitý ze skejtu a s kostěnými obroučkami brýlí jako kluci z The Proclaimers. Nechápala jsem to, ale něco se změnilo. U mne. Navrhla jsem zrušit dohodu a zkusit to randění. Vysmál se mi "nám oběma vlastním" drsným způsobem. A to bylo vše. Vypořádala jsem to v sobě. Prožili jsme spolu taneční, maturitu, výšku, nesčetně večírků…. Máme přátelství, které funguje dodnes.
Explicitní dohoda o tom, co mezi nimi skutečně
je a o tom, kterou cestou se společně vydat, je jednou z velkých šancí na
dlouhotrvající hluboké přátelství mezi mužem a ženou.
Možná.
Pokud to oba ustojí.
Prove me wrong.
https://www.youtube.com/watch?v=9aofoBrFNdg
Komentáře
Okomentovat