Když jsem se narodila, měla jsem na zádech bílou pigmentovou
skvrnu ve tvaru velkého V. Přesně mezi lopatkami jako číslo dresu nějakého týmu.
Moje máma to s velkým očekáváním četla jako znak vítězství. Victory! Měla
velké ambice a důvěru v to, že z velkého zápasu s ostatními lidmi
vyjdu s vavřínovým věncem. Život je přeci boj a každý soupeří o své
postavení s ostatními. Toto pojetí světa jsem od mala nechápala. Pamatuji
se, že když mi bylo 11, poměrně jasně jsem se doma vyjádřila v tom smyslu,
že netoužím po úspěchu a nemám žádné ambice něčeho významného dosáhnout. Svou
mámu jsem neviděla nikdy před tímto mým prohlášením ani potom tak zklamanou. Bílé
véčko na zádech taky začalo blednout. Už jej nemám. Nikdy jsem s nikým nesoupeřila.
O teritorium. Pozornost. Náklonnost. O jeho čas. Přijde mi to trošku nedůstojné.
Neumím to a z podstaty mi to není vlastní. Jak říkal jeden starý chytrý
muž, buď chceš dort s jasnou princeznou, nebo nech být. Neznamená to ale,
že se mne pak neúspěch, zklamání či odmítnutí druhých nedotýkají. Naopak, pokud
se mé „jasné“ představy a sny nepotkají s realitou, přestávám dýchat. Ale
nebojuji a šance pohřbím hluboko v sobě. Většinou na věky. Když o tom tak píšu, je to divné nastavení.
Možná to tak mají i jiní jedináčkové, kteří nebojovali se sourozenci o místo na
výsluní a mohli se v klidu věnovat vlastní složité introspekci.
Tedy upřímně, boje tu jsou. Líté světové války, které jsou
vleklé, nemají své vítěze ani poražené. Já a já. Hodně bolí. Vycházím z nich
zničená, odolná, sama. Nechci vlastně o nich ani moc psát, protože v nich nemám
slitování.
Tedy závěrem. Bude mi 50. Stále neumím s ostatními soupeřit.
Nechci vítězit. Chci jít s hlavou i nosem možná trochu nahoru, i když si
jej občas natluču. Toužím obstát u pár lidí, kteří mi věnují čas. Přála bych si,
aby určité věci tolik nebolely. Můj locus of control mám uvnitř sebe tak
hluboko jak jen to jde. Ani nepotřebuji Váš dotazník, Mr. Rotter, a vím, že stavím
na úsilí, které vyvíjím přiměřené, věřím ve svou výdrž, která je občas k nevydržení
a spoléhám na svobodnou vůli bez hranic. A k vnějším faktorům jako osud a štěstí
se modlím, ať jsou mi nakloněny.
So make peace, not war! Klidný advent a hodně sil,
bojovníci.
Komentáře
Okomentovat