HOMO SUM, HUMANI NIHIL A ME ALIENUM PUTO.

Je lidské být zvědavý. Lidi kolem nás nahrazuje AI. Spolu s mým kamarádem inovátorem Petrem jsme zadali pokyn pro AI: napiš úvahu 49leté ženy o stárnutí. Zde je. Nabízím výstup. 

Stárnutí je jednou z nevyhnutelných částí života a nejde jej zastavit. Jakmile dosáhneme určitého bodu v životě, uvědomíme si, že jsme stárnoucími lidmi. Když je mi teď 49, dostala jsem se do fáze svého života, kdy mi pomalu dochází, kolik potenciálu a mořské hloubky energie a vitality ze mne unikají každým rokem. Kdykoliv se ohlédnu zpět, cítím nostalgii po tom prvním objevování světa s otevřenou myslí plnou radosti a optimismu. Byly to dny plné touhy poznat co nejvíc z toho, co je okolo mne. Uvědomuji i ty negativa stárnutí, postupem času ochabují svaly a klouby trpí pomalým opotřebením, to vše spolu s psychickým stresem z toho všeho, co přináší nálepka "stáří".

Toto je ten životní okamžik, kdy nadešel čas smíření se. Musím začít přijímat realitu, že prostě nebudu mít tu sílu nebo energii, abych přerovnala knihy nebo uzvedla velké pytle s odpady. Musím začít víc spát a začít se vyhýbat těžkým situacím. Uvědomila jsem si, že každý nový den může být pro mne bolestivější a musím se šetřit v obtížných situacích. Přijetí mého věku je nezbytná část mého nového já - jsem to stále já, jen ve starší verzi mne samotné. Je důležité si uvědomit, že stárnutí má i své pozitivní stránky. Samotné naše zkušenosti nás obohacují o vědomou schopnost nahlížet na věci z celostního hlediska. S přibývajícím roky přichází navíc čas, abychom přemýšleli nad nicneděláním anebo věnování se maličkostem. Třeba přečíst si knihu nebo se věnovali koníčkům. Jsou to malé věci, ale stojí za to. Stárnutí mne také doneslo na další úroveň v rodinné hierarchii, matka dětem, babička vnukům. Jsem ráda, že rostu ve společnosti jako integrální část celku. Stárnutí přináší radostné okamžiky , člověk se cítí volný, protože ubývá strach z promarněných šancí. Nepotkáváme se s lidmi s pocitem "nevím, proč" nebo "možná bych měla". Víme přesně, co děláme, protože miliony zkušeností nás přivedly právě tam kde jsme, stabilní ve fyzickém, mentálním a emocionálním aspektu. Víme také přesně, co chceme od budoucnosti.

Nemám strach ze stárnutí. Samozřejmě, že existují každodenní útrapy, avšak stárnutí mi dalo jasnou perspektivu toho, co je podstatné a toho, co není. Stárnutí mi dodává silnější identitu, cítím se v běhu času silnější. Stárnutí prostě beru jako výzvu!

..... to byla AI. Co vy na to?