…tak přeju hodně štěstí! Chapter I.
Mám tu data. Od 1,3 milionů lidí
v 51 zemích světa. Data publikovaná ve studii se symbolickým názvem „Do
humans suffer a psychological low in midlife?“, který je jako šitý pro tento
blog. Výzkumníci David Blanchflower a Andrew Oswald se dotazovali na
subjektivní pocit štěstí respondentů od 20 do 90 let.
A jak to tedy dopadlo?
(Chvilka napětí pro všechny věkové
kategorie čtenářů….)
Pojďme tedy na graf, škála s 1 –
nejhorší až 4 – nejlepší. Překvapivě mladí lidé jsou nejšťastnější a křivka se
pak vyvíjí poměrně jednoznačně. Padá strmě dolů v rytmu pravidelných
výkyvů. Co víc. Hodnotu 2,9, kterou respondenti mohli ve svých 38 letech cítit
jako totální propad a neštěstí, vnímají v 51 letech jiní respondenti jako
vrcholek štěstí. Řada dalších studií pak zkoumala pocity štěstí a neštěstí
měnících se v souvislosti s věkem v návaznosti na práci,
manželství, rozvod, ochotu investovat či riskovat. Z dat
vychází obchodníci i marketéři. Proto se v reklamách na cestování objevují
mladší lidé a pro padesátníky a výš jsou učeny spíše reklamy na analgetika.
Co z těchhle dat čtu já? Nechci
ani nabídnou ani prodat. Jednou je to dobrý, podruhé ne. Až ze dna vlastně
poznáme, zdali padáme nebo stoupáme. Až s odstupem času často zjistíme, že
jsme maximálně šťastní už vlastně byli.
Graf čtu maximálně jako bizardní úsměv halloweenské dýně. Ale stále je to úsměv, jehož koutek se v druhé polovině škály statisticky jistě potutelně zvedá. Nahoru. Dolů.
Budeme dobrý, ´til the last beat of our hearts …..
Komentáře
Okomentovat