Intermezzo o stárnutí aneb fuckups posledních dnů

Kterým začít, no třeba:

Na třídních schůzkách jsem zoufale 20 minut běhala po budovách největšího gymnázia v ČR a hledala třídu IV.A8 mé dcery. O půl, kdy schůzky měly začínat a já seděla vyčerpaná na schodech na chodbě, jsem zaslechla z jedné ze tříd hlas třídní Marcely. Byla to třída V.A8. Kvinta místo kvarty. Ooops, nějak to letí …..

Odmítli mně vzít do rozvojového programu pro 50+ jako spolupracovníka. Prý vypadám výrazně mladší. Spoléhala jsem na nějaké know how. Za jiných okolností fajn, ale tohle mne fakt zamrzelo, aneb bonus a lichotka, kterou nechceš.

Dle průběžných konzultací se čtenáři tohoto blogu 50+ cítí max na 30. Mentálně. Fyzicky v to alespoň věří. Jenom spolužák Marek, který volal, že matka odjela na třídenní soustředění s kostelním sborem, a tak má volný dům a bude party, se očividně cítí stále na 16. Zapomněl ale rozeslat na party pozvánky. I tak jsem přišla. Alespoň jsme si ťukli a ujistili, že vypadáme oba dobře… na nic jiného jsme si nevzpomněli….

Shrnutí: cítím se roztržitě, občas staře, častěji zahanbeně. Když si vzpomenu.

Opatření: Jak říká brácha: „…. klid, opakuj si, máš poslední dobrý rok, máš poslední dobrý rok……“

Jo a sakra, no jo, zapomněla jsem tento týden v úterý zveřejnit blog….