Pre - post II. : "Jakože blog?"

Co s tím? Za rok budu oficiálně stará. Čas nezastavím. Rozhodla jsem se, že v rámci terapie smíření se se stářím začnu psát blog a přenesu své pochybnosti a stres z oné pětkové události roku 2023 na jeho čtenáře. Třeba to pomůže. Mně a možná i někomu jinému. Mám na to rok. To je 52 týdnů, 52 témat. Snad by to mohlo stačit.

Zveřejňuju každé úterý. V jednu.  Není proto zásadní důvod. Prostě mám úterky po obědě ráda. Je klid a můžete si můj krátký příspěvek přečíst u kávy (pokud Vám ji lékař s ohledem na věk neomezil). 

Bude to glosa, krátký polemický komentář s osobním pohledem věnovaný jedinému základnímu tématu, naznačenému v titulku nebo na začátku textu. To by šlo, jen v definici chybí něco o humoru a sarkasmu. Napravím. Téma je průšvih zvaný „věk“ a pohled je velmi osobní. 

Dělám to pro sebe a nabízím se jako měřítko, abyste se mohli přestat měřit sami sebe. Jsem sobecký altruista. Navíc za chvíli v letech.

Zítra začínám svůj „POSLEDNÍ DOBRÝ ROK“.